LIDÉ Z IZS: Muže mnoha tváří můžete potkat (nejen) v Ostravě

Příslušnice a příslušníci složek IZS, zaměstnankyně a zaměstnanci nemocnic a další lidé z oblasti týkající se projektu Ze života IZS jsou jen lidé pomáhající lidem. Každá/ý z ni je jiná/ý a někteří jsou velmi zajímaví, tak si pojďme některé z nich trochu více představit.

Začneme s mužem M. M., který si z více důvodů nepřál zveřejnit celou svou identitu a já jeho přání respektuji. M. M. je jednatřicetiletý pracující Ostravák jak poleno a má svou rodinu a práci – ale to samotné jej nedělá výjimečným. V rozhovoru s M. M. o tomto muži zjistíte více.

Jsi hasič, ten dobrovolný. Proč? Jak Tě to napadlo jít dělat dobrovolného hasiče?

Já jsem k tomu vlastně přišel jako slepý k houslím, nejprve jsem na popud kamaráda začal běhat požární sport a poté jsem se přestěhoval do blízkosti požární zbrojnice. Jelikož mě hasičina vždy nějakým způsobem lákala (i když jsem k tomu, bohužel, nebyl od mala veden), tak jsem si řekl, že se zkusím dostat do jednotky. To se povedlo, udělal jsem si nějaké „specializace“ a teď tam funguju.

Chodíš darovat nejen krev. Proč? Co Tě k tomu vedlo?

Krev je ta nejcennější tekutina, kterou máme, a jestliže mně odběr neublíží a někomu jinému moje plazma/krev/krevní složky pomohou, tak proč ne? Ze stejného důvodu jsem v registru dárců kostní dřeně. Najít shodu v případě potřeby je mimořádně složité, a každý člověk v registru je obrovská výhoda – i když šance, že reálně dřeň daruji, je mizivá.

Vím, že u své jednotky jsi hodně aktivní. Co Tě vede k takové aktivitě? Přeci jen děláš toho opravdu mnoho.

Vzhledem k systému fungování JPO III (jednotka Sboru dobrovolných hasičů, která musí vyrazit do deseti minut od vyhlášení poplachu, pozn. autora) v Ostravě, kdybych byl „řadovým“ hasičem bez specializace, tak bych zase pro změnu nedělal téměř nic. Tím nechci říct, že kdo nemá specializaci, nedělá nic. Ale těch činností je tak málo (zvláště v operačním řízení), že prostě musím něco dělat – když už jsem v jednotce, chci přiložit ruku k dílu a pomáhat lidem.

Studuješ VOŠ PO ve Frýdku. S jakým cílem jsi do školy šel?

Jak už jsem říkal, byť jsem k tomu nebyl od mala veden, vždy mě hasičina lákala - málem zapálený seník v dětství apod. – spíše jsem se tomu „věnoval“ z té druhé stránky. Dělal jsem si vlastnoručně vyrobené pochodně a s nimi běhal po venku, zapaloval klacíky apod. Prostě klukoviny - chtěl jsem se o tom dozvědět více. Je to zajímavé téma a kde jinde se to dozvědět, než v hasičské škole? Jistě, můžu se to vše naučit sám a praxí, ale proč čekat, když to můžu mít „hned“? Primárně tedy nestuduji kvůli titulu (i když ten se třeba někdy do budoucna bude hodit, kdo ví), ale kvůli vědomostem, znalostem a zkušenostem lektorů.

Jednoho dne si se rozhodl zkusit jít k aktivním zálohám, proč?

Tohle rozhodnutí mělo dvě roviny:

1) Jako držitel zbrojního průkazu jsem si chtěl zkusit osahat ty vojenské zbraně, ke kterým se civilista jenom tak nedostane (kosa, Bren, …)

2) jako mladý, zdravý muž mám ze zákona brannou povinnost. Druhý důvod byl tedy ryze racionální – jestliže mám brannou povinnost, chci vědět o čem to je a co v případě potřeby dělat. Trochu mě děsí představa, že nedej bože bude opravdu nějaká mobilizace nebo něco a byl bych povolán, a vedle mě by se objevilo nějaké ucho, které vidělo samopal tak maximálně v CSku (hra, pozn. autora). Měl bych strach se vedle takového člověka postavit se zbraní v ruce.

Co Tě na AZ tak láká?

V podstatě mě lákají ty zbraně a technika, kterou AČR disponuje – teď neřeším, jestli má armáda moderní vybavení nebo ne, ale obecně to, co má. Navíc jsem zařazen na specifické pozici, o které sní snad každý chlap, že by si to chtěl zkusit – M. M. by řídil v případě potřeby tank.

Co pro Tebe bylo nejtěžší?

Protože jsem „lemra líná“ a vyloženě „sportovní typ“, tak zcela určitě pro mě nejtěžší byly fyzické testy. Musel jsem je opakovat, ale povedlo se, říká s úsměvem na rtech.

Co naopak nejlehčí?

Asi topografie. Protože mezi mé koníčky patřil Geocaching, s mapama to umím a proto to pro mě nepředstavovalo systém. Uznávám, že když jsem poprvé viděl souřadnice v systému MGRS, byl jsem zaskočený, ale jakmile se člověk dozví, o co jde, hned to bylo jasné.

Bylo něco, na co by sis vyloženě mohl stěžovat?

Asi ne. Instruktoři byli super (v rámci kurzu základní přípravy), sice vojenská buzerace, ale v pohodě. Každý den jsem si vzpomněl na seriál MASH a pochopil jsem, jak moc pravdivý ten seriál je. Spěchá se, aby se čekalo a čeká se, aby se spěchalo. Navíc opravdu neskutečná byrokracie na každém kroku. Naštěstí jako člověk na dně armádního potravinového řetězce (rozumějte vojín) to člověk nemusí řešit.

A něco, co Tě překvapilo? Co si třeba o AZ netušil?

Jediné, co mě překvapilo, byl přístup k nám jako vojákům AZ v rámci celého cyklu. Na začátku, v kurzu základní přípravy, se musely dodržovat veškerá vojenská pravidla, jinak člověk dostal „zdupec“. Pak jsem přišel ke své jednotce a najednou nikdo neřešil nějaké salutování. Když jsem se např. na něco chtěl zeptat velitele, normálně jsem za ním přišel a zeptal se -  „můžu se na něco zeptat?“ – „Jasně, povídej“. Zatímco v KZP (kurz základní přípravy) to muselo být např. „Pane kapitáne, vojín XXX, dovolte mi s Vámi promluvit.“ – „Mluvte“. Prostě je to kontrast.

Jsi připravený jít pomáhat chránit vlast?

Upřímně, nemyslím si, že by k tomu někdy došlo. Pokud se někdy stane něco tak vážného, že by byly AZ povolány do ostré akce, tak to stejně bude takový průšvih, že to zasáhne celé lidstvo (např. shození atomovky Ruskem nebo USA). Ale pokud budu povolán, tak mi stejně nic jiného nezbude.

Pokud by byla nabídka, šel by si i do zahraniční mise?

Asi by záleželo, o jakou misi by se jednalo. Pokud by se jednalo o nějakou mírovou misi v nějaké bezpečné oblasti, tak bych o tom možná uvažoval, ale jinak ne. A i kdyby ano, přetlak na mise je tak obrovský, že mají problém se tam dostat profíci, natož AZ.

Co by si řekl těm, co do AZ chtějí jít?

Ať do toho určitě jdou. Když už nic, zkusí si něco nového a bude to pro ně zážitek.

Nemusí jít přímo k AZ, můžou jít na tzv. DVC – dobrovolné vojenské cvičení. Je to to stejné, jako kurz základní přípravy vojáka v AZ, ale s tím, že po ukončení to pro ně končí. Nejsou dále zařazeni do AZ nebo armády a jdou si dál „po svých“. Je to takové AZ bez závazků.

Teď zase zpět ale k hasičům. Proč by se dle Tebe měli muži, ale i ženy, stát dobrovolnými hasiči/hasičkami? A proč jít za tím dostat se i do jednotky?

Protože dobrovolné jednotky hasičů jsou nedílnou součástí požární ochrany. Bez nich by to prostě nešlo. A aby to mohlo fungovat, musí být v těchto jednotkách lidé, kteří o to mají opravdu zájem a ochotu tomu obětovat čas. Tito lidé se musí pravidelně vzdělávat, neustále cvičit a zdokonalovat své vědomosti a znalosti. Za mě osobně je to úžasný pocit, když někomu můžeš pomoct a on ti poděkuje a ty cítíš jeho vděk.

Daruješ krev již dlouhou dobu. Pojď zkusit motivovat další lidi

Jak jsem psal na začátku, krev je to nejcennější, co má každý z nás. Moje krev může zachránit dalšího člověka, může zachránit život. Proto je mottem krevního centra „Daruj krev, daruješ život.“ A je to tak. Nikdo z nás neví, kdy bude potřebovat krev. Kéž by nikdo nikdy nemusel podstoupit transfúzi. Čím více lidí bude darovat, tím větší šance na záchranu jiného člověka. Má to smysl. Člověk sice musí obětovat trochu svého komfortu (co si budeme nalhávat, na krevním centru Vás rozpíchají jako jehelníček (smích), ale udělá něco pro jiné.

Poslední dobou se hodně mluví o povinném očkování členů jednotek dobrovolných hasičů. Vím, že nejsi příznivcem očkování. Odešel by si z JSDH?

Nejprve se budu snažit švejkovat a nějak s tím systémem obejít. Nebude-li zbytí, tak skutečně odejdu, i když to mám moc rád... Věřím ale v to, že současná vláda nařízení o očkování upraví nebo jej „shodí“ Ústavní soud.

Děkuji Ti moc za rozhovor.

Pokud i vy byste chtěli být v této rubrice, mile rád s vámi udělám taktéž rozhovor – stačí se ozvat na email zezivotaizs@gmail.com.